Finské školství českýma očima

Očima učitelů: Nejen studenti mají v oblibě stáže v rámci programu Erasmus+, ale i my, pedagogové se rádi jezdíme inspirovat za naše hranice. Poslední týden v březnu 2019 jsem měla možnost navštívit partnerskou univerzitu NOVIA v přímořském Turku.

5. 5. 2019

V rámci odborné pedagogické diskuse, která se točí okolo ideální podoby školství je neustále skloňován finský model, který jsem postupem času začala vnímat jako malý zázrak. Když se naskytla příležitost vidět podobu přípravy finských pedagogů, navštívit školky a školy, neváhala jsem. Termín mojí stáže se navíc kryl s návštěvou dánských kolegyň z Kodaně, takže moje nadšení bylo o to dvojnásobné.

Od školky, do školy až na vysokou

Týdenní plán pobytu obsahoval nejen návštěvu zdejší vysokoškolské výuky, ale i terénní praxi do škol a školek, diskuse s dánskými a finskými kolegyněmi a v neposlední řadě i aktivní vystoupení, při kterém jsem mohla seznámit své skandinávské hostitele a jejich studenty s praxí poradních kruhů.

V následujících řádcích bych postupně ráda představila svůj pohled na finskou podobu školství. O mnohých trendech jsem věděla, některé pro mne byly nové, ale co mne asi nejvíc zaujalo a potěšilo bylo to, že směr projektové výuky, kterým se naše katedra postupně vydává a v novém prezenčním bakalářském programu jej chce rozvinout, je sice náročný, ale také smysluplný a obohacující. Výuka na zdejší NOVIA univerzitě aplikovaných věd v oboru sociální služby je dělená i v rámci každého semestru na tři části. Navštívila jsem předmět sociálně-pedagogická práce s mládeží, který se učí v blocích, kdy studenti získají nejprve intenzivní teoretický vhled do problematiky (zhruba 8-10 hodin přednášek ve dvou blocích) a následně pak v menších skupinkách pracují samostatně nad konkrétním tematickým projektem (téma a skupiny rozdělil vyučující, objevovala se témata jako práce v mladými nezaměstnanými, práce s drogově závislými mladými lidmi, apod.). S vyučujícím, který je koučem a supervizorem jejich práce konzultují jen třikrát. Výuka předmětu končí zhruba po 5 týdnech prezentací společného projektu a písemnou prací, která má formu odborné eseje. Velkou část studia zaujímá odborná pedagogická praxe, napříč 4 semestry absolvují studenti více jak 1000 hodin praxe. Na trhu práce se pak uplatňují odborníci s bakalářským titulem zejména v jeslích, školkách, ale i v sociálních službách. Jako pedagogové volného času jsou ve Finsku zaměstnáváni často lidé s nižším vzdělání, proto i NOVIA na situaci reagovala zrušením tohoto studijního programu.

Všudypřítomná rovnost

Co mne zaujalo na zdejší péči o děti předškolního a školního věku, byla všudypřítomná rovnost, kterou jsem až do své návštěvy chápala jako trochu vyprázdněný pojem. Ředitelka školky Kastanjen Paula Forsblom-Sinisalo přímo říká: „Každý den se my dospělí učíme od dětí něco nového, neměníme my je, ale ony nás.“ V Kastanjen vnímají nástup dítěte do školky jako velice závažnou změnu v životě rodiny, takže jsou připraveni před nástupem do školky rodinu navštívit, seznámit se s dítětem, jeho přirozeným prostředím a rodičům vysvětlit detaily docházky do jeslí či školky (ve Finsku se věnují ve školkách dětem už od několika měsíců do 6 let).

Na základní škole Braheskolan nás přivítala zástupkyně ředitele Karola Kojo. V této škole jsou děti od velice raného věku (jesle, školka) až do 9 let. Důvěra, se kterou přistupují všichni pracovníci školy k malým dětem je obdivuhodná. Oběd si všechny školní děti nabíraly v jídelně samy a samy zodpovídaly za to, kolik čeho sní. Že jsou obědy ve školních zařízeních zdarma, to je samozřejmost.

Ve finských školách se vyučuje podle témat, klasické vyučovací předměty, jak je známe my, jsou minulostí. Karola přiznává, že někteří kolegové se progresivním změnám hůř přizpůsobují, ale vize školy je taková, že každý je podpořen podle svých maximálních možností. Rovnost začíná už na WC, které není rozděleno dle příslušného pohlaví, do kabinky může kdokoli, kdo momentálně potřebuje.

Učí se uvnitř, ale i venku

Ve všech navštívených zařízeních upřednostňují pobyt venku. Dokonce je předepsaný povinný počet hodin, které musí děti strávit venku za jakéhokoli počasí, protože jak místní pedagogové podotýkají, není špatné počasí, je jen špatné oblečení. Učitelé navíc s povděkem kvitují venkovní aktivity, protože uvnitř čtyř stěn jsou děti nějak víc excitované. Ve škole se venkovní aktivity střídají s výukou, první ročník je rozdělen do 4 menších skupin a učitelé se věnují vždy dvěma skupinám ve třídě, výukový proces je hodně aktivní, málokdy probíhá frontální výuka. Zbylé dvě třídy jsou venku s asistentem, který děti hlídá. Velkým benefitem je, že místní školy mají doplňující odborný personál, který čítá speciální pedagožku, psycholožku, zdravotní sestru a sociální pracovnici. Počet hodin, který daný odborník stráví na škole je závislý na počtu žáků, většinou se několik škol dělí o jednoho pracovníka. Ve Finsku pochopitelně fungují i speciální školy, ale ty podporují jen děti s nejtěžším, třetím stupněm postižení.

Všechny školy, které jsem zde viděla, realizují své kurikulum ve švédštině. Švédsky hovořící Finové žijí hlavně na jižním a západním pobřeží a menšina čítá okolo 5% celkového obyvatelstva (cca 250 tis. lidí). Emancipace této národnostní menšiny je znatelná nejen ve školství, ale také v kultuře, se kterou jsou neoddiskutovatelně spojení Mumínci skřítci z fantazie švédsky hovořící finské spisovatelky Tove Janssonová. Rovnost je ve Finsku linka napříč věkovými kategoriemi, pohlavím a mateřskými jazyky. Rovnost je finská přirozenost, kterou se můžeme inspirovat.

Mgr. et Mgr. Martina Kurowski, Ph.D.

Více článků

Přehled všech článků