Programy, které studenty a jejich pedagogy čekaly, byly různorodé – od hravých
seznamovacích aktivit přes fyzicky náročné strategické hry až po tiché, hluboké reflexe,
které mířily do nitra každého z nich. Každý den začínal dobrovolnou rozcvičkou pár minut
po sedmé ranní a končil posledním večerním blokem po desáté. Osobní volno bylo,
stejně jako ruch civilizace, jen matnou vzpomínkou na svět, který k zatopenému lomu
pronikal jen stěží.
Byl to týden, kterým vrcholila výuka zážitkové pedagogiky, jíž se studenti uplynulé dva
roky věnovali. Týden, kdy jste mohli jít tak daleko, jak jste sami chtěli – klidně až na
samotnou dřeň.
A přestože letos Lipnici provázelo chladné a deštivé počasí, nad lomem panovala hřejivá
atmosféra. Byla plná lidí připravených zažívat, reflektovat a dávat zpětnou vazbu – a to i
kdybyste je probudili uprostřed noci. Pokud by tedy zrovna ještě neseděli v kruhu u ohně
s kytarou a příčnou flétnou.
Autor textu i fotografií: Bc. Barbora Plisková