Něco o mně…
Začala jsem s doučováním v covidu. Odjeli jsme domů, opustili Brno a začali se připojovat z dálky. V onom jarním semestru jsem měla zapsaný předmět Asistent pedagoga, který je jednou z možností, jak vykonat povinné praxe bakalářského studia. Vybranou základní školu jsem navštívila asi pouze čtyřikrát, a poté vše spadlo do online režimu. V tu chvíli bylo potřeba pomoct, proto jsem se začala každý den ve stejný čas spojovat přes Skype s jednou žákyní první třídy. V té době navštěvovala dcera od naší známé první třídu základní školy a musela se začít učit na dálku. Bylo to pro mě nové. Pro nás obě. Vlastně pro nás všechny tři – i pro maminku, která často vedle žákyně seděla. Během toho času, kdy jsme byli izolovaní doma, jsem se začala více a více zajímat o nástroje a tipy do online výuky, které bych mohla vyzkoušet. Od září stejného roku jsem nastoupila jako doučovatel na jedné ZŠ v Brně, kde jsme si prezenční výuky moc neužili, jelikož v říjnu vše opět spadlo do online režimu. S danými žáky jsem se tedy také spojovala jen na dálku. Od podzimu 2021 jsem začala doučovat ještě pro Multikulturní centrum Brusinka v Brně, kde působím jako online doučovatelka. Nechci, aby to bylo celé o mně, ale přišlo mi vhodné aspoň trochu přiblížit vlastní cestu k doučování.
Většinou po výuce ve škole, především pak v odpoledních hodinách, chodí mnozí žáci různého věku ještě na do-učování. My jsme tu od toho, abychom jim předali znalosti, pomohli jim se zvládnutím zameškaného učiva nebo obtížné látky, poskytli podporu a individuálním tempem s nimi učivo procvičovali. Doučování může probíhat prezenčně, ale také online. Po době covidové prožívá spousta z nás až úzkostné pocity při myšlence, že bychom se zase zavřeli doma, zapnuli MS Teams a připojovali se na online lekce. Někdo si zvykl, že může vstát tři minuty před hodinou, nechá si pyžamové kalhoty, nahoru hodí nějaké slušnější tričko, zapne kameru a připojí se. Někomu to vyhovovalo, a někomu zase ne. Mluví se o tom, že máme rozvíjet naše digitální znalosti a dovednosti, ale přitom odevšad slýcháme, že jsme na těch zařízeních až moc a měli bychom zkrátit náš čas strávený u obrazovek. Tak jak to teda je? Posuďte sami. Záleží na každém z nás, jak ten čas u obrazovek chceme trávit – můžeme hrát počítačové hry, dívat se na film, ale můžeme se i smysluplně vzdělávat a učit. A právě o tom tady budu psát.
Nyní bych se chtěla zaměřit na to, jaká pozitiva a negativa spatřuji na online doučování. Šetří čas, peníze i energii (teď mám na mysli tu vaši, ne tu elektrickou). Právě o čas v dnešní době jde. Doba je rychlá a my nemáme čas – na sebe, na naše koníčky, přátele a mnohdy nám chybí i ta energie a chuť. Doučování a učení musí bavit, nejen nás, ale i ty, na které je učební proces zaměřen. O motivaci a sebe-motivaci si tady v některém z dalších článků budeme povídat.
Mám ráda plnou živou třídu, ale na druhou stranu si užívám i výuku jeden na jednoho.
Na doučování a učení si užívám především ten pocit, že se díky mně žáci naučí něco nového, někam se posunou.
Při individuální výuce můžu ukazovat souvislosti, na které v běžných hodinách ve škole není čas.
Vždy mě potěší, když mi na konci sami řeknou, že pro ně byla daná hodina přínosná.
Nechci, abychom na ten lidský kontakt zanevřeli, ale online doučování je možnost, jak se aspoň čas o času s doučovaným žákem spojit. Myslete na to, že je to o vás – je to váš čas, který žákům věnujete, váš čas, se kterým můžete naložit, jak chcete a váš čas, který může být nějak zhodnocen. A právě váš čas, který tímto způsobem strávíte, vede k načerpání zkušeností, které posléze můžete uplatnit ve vzdělávání, ať už v roli učitele, nebo v roli asistenta pedagoga. Splnit povinné doučování mi dá zelenou fajfku v ISu, ale končí to tím, nebo můžu nějak pokračovat? Pro některé to může být skvělý zdroj příjmu právě v době studia, protože se vše odvíjí od vašich časových možností, kdy budete moct doučovat (třeba právě z pohodlí domova).
Víme, že věci nejsou černobílé a mohou nastat různé situace – nemoc, sněhová kalamita atd. a my se prostě nemáme, jakna doučování dostavit, nebo se nemůže z nějakého důvodu dostavit náš žák – tak proč to pro tuto chvíli nezkusit online? Snažme se ukázat dětem samotným, ale i jejich rodičům, kteří jsou mnohdy k této formě výuky skeptičtí, že to jde, že i takovou formou můžeme žáky efektivně něco naučit a něco jim předat. Samozřejmě se čas od času stane, že zlobí technika, ale tyto potíže se většinou dají během chvíle vyřešit, a my můžeme pokračovat v online komunikaci, díky které smysluplně využíváme technologie, rozvíjíme digitální gramotnost žáků, předáváme znalosti a budujeme vztah. Můžeme se stát vzorem pro žáka a pomoct mu v hledání souvislostí, které najít potřebuje.
V podzimním semestru jsem se s některými z vás, co měli zapsaný předmět Doučování, mohla setkat na seminářích, kde jsem se snažila předat některé mé myšlenky a tipy do výuky – online i prezenční. Aby o to nebyli ochuzeni i ostatní, kteří teď čtou tyto řádky, nebojte, ke všemu se dostaneme vnásledujících příspěvcích. Tak co? Nalákal vás aspoň trochu tento článek na to, zkusit doučovat jinak – zkusit to online?
Letos potřetí se účastní přes padesát dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí Letní školy doučování. V prostorách Masarykovy univerzity mají na programu výuku, pohybové hry a kreativní aktivity.
Ano, název tohoto článku začíná na slovo, které v poslední době vidíme všude. (Mám obavy, že na mě vyskočí i z lednice.) Wellbeing může pro každého znamenat něco jiného. V čem ho vidíte vy? Já ho spatřuji především v psychické pohodě, pocitu bezpečí a ve sdílení. A o vzájemném sdílení bude tento článek.
