Ano, název tohoto článku začíná na slovo, které v poslední době vidíme všude. (Mám obavy, že na mě vyskočí i z lednice.) Wellbeing může pro každého znamenat něco jiného. V čem ho vidíte vy? Já ho spatřuji především v psychické pohodě, pocitu bezpečí a ve sdílení. A o vzájemném sdílení bude tento článek.
Inspirace k online doučování – 7. díl
Hlavní myšlenku tohoto článku si také můžeš poslechnout v krátkém videu Inspirace – doučování.
***
Jsem perfekcionista ve znamení lva, a proto je pro mě občas vážně obtížné přijímat názory druhých. Snažím se na tom pracovat… na sobě pracovat. Dříve jsem ve sdílení neviděla smysl. Chodila jsem na semináře, ale vlastně jsem neměla moc co sdílet… ale jakmile jsem začala doučovat a do učení více „vplula“, vše se propojilo, jak mělo. Nemusíte začít nutně doučovat tak jako já, ale snažte se z povinných praxí u nás na Pedagogické fakultě vytěžit maximum, protože to vážně k něčemu je.
Velkou roli samozřejmě hraje to, jak ten druhý svou zpětnou vazbu podá. Zda se bude jednat o konstruktivní kritiku nebo mu dáte do rukou nástroj pro kritizování nás samotných. Vnímáte také rozdíl mezi slovy „kritika“ a „zpětná vazba“? Proto i vy, když jste v roli „hodnotitelů“, myslete na to, jaká slova použijete a jak ve druhém mohou rezonovat.
Reflexe a sebereflexe jsou pojmy velmi úzce spjaty, jeden bez druhého nemůže existovat. Re-flexi mohou provádět žáci, kolegové na pracovišti, provázející učitel na praxi atd. Zkrátka ně-kdo, kdo ohodnotí, jak na něj hodina působila. Ve zpětné vazbě některého z těchto elementů samozřejmě zapůsobí subjektivnost, ale myslím, že ani ta není na škodu. Zajímá mě, jak se žáci v mé hodině cítili, na co přišli a co si odnáší. Jasně, mám radost, když se naučí něco nového, odříkají mi, jaké máme druhy přídavných jmen, ale zahřeje mě na srdci, když se dozvím, jak je hodina bavila a jak se v ní cítili.
Sebereflexi provádím já. Nemusíte si pod tím představit, že si otevřu wordový soubor a píšu tři hodiny o tom, jaká byla hodina z mé strany, co jsem pociťovala a co chci vylepšit. Klidně si můžete jen nechat proletět hlavou, co jste zvládli a co chcete příště udělat jinak. Poznamenat si to na papírek a ten papírek někam založit nebo zmuchlat a zahodit z okna (ne doslova, prosím, dávejme papír tam, kam patří).
Posune nás vpřed, ale možná i trochu vzad – vysvětlím. Chceme se neustále posouvat. Doba je rychlá a my na sebe máme vysoké nároky. Pořád chceme více… Chceme být lepšími lidmi, lepšími učiteli, lepšími partnery, ale proč nemůžeme (anebo nechceme) někdy zůstat jen „dobří“… Zůstat takoví, jací jsme a neměnit se. Změna není špatná věc. Někoho děsí, někdo ji vítá s radostí. Reflexe a sebereflexe nás může i trochu posunout vzad a chci říct, že na tom není nic špatného. Vzadu si uvědomíme, jací jsme jako učitelé na začátku byli, proč jsme se rozhodli právě pro tuto profesi a co nás na ní baví. Někdy právě tyto částečky v procesu poztrácíme. Podívat se vzad pro mě znamená „vidět se s odstupem“, vidět, jaké byly mé začátky a jaká jsem dnes. Možná jsme na té cestě něco ztratili, nějaký kousek sebe, který teď postrádáme a chtěli bychom ho zpět. Tak se ohlédněme zpět a zkusme ten kus skládanky najít.
V rámci svých praxí máte jako asistenti pedagoga i doučovatelé zapsaný předmět Sebezkušenostní příprava na profesi. I já jsem si jím prošla, ale ne tak, jak bych chtěla a potřebovala, protože mi do toho vstoupil covid. Setkali jsme se, tuším, pouze dvakrát a třetí setkání se už nekonalo. Doufám, že i pro vás tento předmět byl (a pro některé třeba ještě je) bezpečným místem pro sdílení. Dále se můžete podělit o své zážitky ve skupinové reflexi, která se uskutečňuje vždy na konci semestru a je povinná pro ty, co mají zapsaný předmět „Asistentská praxe – Asistent pedagoga“. Pokud vám ani tohle nestačí a máte nějaký podnět k diskuzi, pak s ním přijďte na supervizi, buďto na skupinovou, nebo je možnost si domluvit i individuální. Na supervizi se mohou přihlásit, jak „Asistenti pedagoga“ tak „Doučovatelé“. Nebojte se otevřít jakékoli téma, a že jich je! Protože dělat to stejné, neznamená stejně – každý jsme jako učitel jiný a přistupujeme k výuce po svém.
Tak jako ostatní studenty, supervize může obohatit i tebe. Tak mrkni, jaké jsou možnosti a na supervizi se určitě přihlas!
Je důležité dodat, že všechno začíná a končí u nás. Wellbeing neboli „sebepéči“ bychom měli mít na prvním místě. Proto sem přikládám obrázek, který možná může někoho z nás nasměrovat správným směrem (nebo třeba nějakým směrem… to, že je správný, zjistíme až později).
Obrázek 3: https://www.selfloverainbow.com/2017/07/what-is-self-care.html
Být učitelem znamená ovládat spoustu dovedností a způsobů chování. Měli bychom si být „SEBE-jistí“ v tom, co děláme. Přidávám SEM proto odkaz na další TEDx Talk. Tentokrát je zaměřen na 6 způsobů chování, které vám pomohou zvýšit vaši sebedůvěru. Mě inspiroval, tak třeba inspiruje právě tebe!
***
Tento článek byl posledním z této „jarní série“, kterou jsem zaměřila na tipy do výuky a doučování. Doufám, že se vám mé příspěvky hezky četly a že jste si z nich něco odnesli.
Děkuji moc všem!
Nela Merva
Letos potřetí se účastní přes padesát dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí Letní školy doučování. V prostorách Masarykovy univerzity mají na programu výuku, pohybové hry a kreativní aktivity.
Máme tady duben, venku je teplo a my už známe hromadu stránek, na které můžeme zavítat, když hledáme inspiraci do našeho vyučování a doučování. A právě nyní bych chtěla navázat na článek, v němž jsem předávala tipy na zdroje do výuky, protože dnes se budeme věnovat výukovým nástrojům. Pod slovním spojením „výukový nástroj“ si představme nějakou aplikaci nebo stránku, na které můžeme tvořit vlastní obsah. Tak jdeme na to!
