Soubor sedmi článků od studentky Nely Mervy na téma doučování.
Hlavní myšlenku tohoto článku si také můžeš poslechnout v krátkém videu Inspirace – doučování.
***
Prvním bodem, který zde chci zmínit, je propojování (naší) reality s jejich světem.
Doporučuji zmiňovat v hodinách aktuální témata a mluvit otevřeně o věcech, které je zajímají. Máme třeba rádi historické romány? Ano, můžeme, ale neznamená to, že je budeme žákům předhazovat a nutit je, aby je měli rádi taky nebo být zklamaní, když o ně zájem neprojeví. Nejde ani o to, abychom se snažili být nejvíc „hustí“ – sledovali Marvel filmy a hráli počítačové hry, které jsou právě v kurzu, i když nás to vážně nebere. Chtějme pochopit jejich svět. Vyslechněme si, co je zajímá a z jakého důvodu. Nedávejme jim jen tipy na knihy, které stejně nikdy nepřečtou, ale doporučme jim audioknihy, seriály, filmy, podcasty apod. Já jsem vášnivá čtenářka. Čtení je pro mě relaxem, zábavou i načerpáním vědomostí, ale pro člověka sedícího vedle mě může znamenat jen ztrátu času. Dále se můžeme rozhodně pokusit o propojení předmětů. Je skvělé, když spolu učitelé komunikují, a teď mám na mysli opravdu komunikují. Vím, kolik povinností každý učitel má a možná namítnete, že je nereálné si sdělovat, co a kde s jakou třídou probral. Nechci, aby si učitelé sdělovali vše, ale je fajn, když se dokážou domluvit a spolupracovat. Přece jen máme všichni jeden a ten stejný cíl – vzdělávat. A ten se týká i online doučování. Daného žáka doučujeme většinou pouze jeden předmět, ale proč se ho nezeptat, co dělal naposledy v jiném předmětu, a neukázat mu možné asociace?
Přijde mi, že spousta učitelů vnímá tuto část dokumentu jako naprostou zbytečnost a nechápe, jak má hodiny odpovídající cílům kompetencí tvořit. Namítají, že jsou to jen teoretické fráze, které je nemožné realizovat v praxi. Nejde o to, abychom si před každou hodinou lámali hlavu nad tím, jak dosáhnout v jedné vyučovací hodině všeho – užili mezipředmětové vztahy, rozvíjeli sociální kompetence, měnili formy a metody výuky a také (a to především), aby žáky hodina bavila. Méně je někdy více, takže trochu uberme, zpomalme, stanovme si cíl vyučovací hodiny, ke kterému dané aktivity povedou, a mrkněme do RVP, zda ještě můžeme do naší hodiny něco přidat, abychom rozvíjeli některou z kompetencí. Online doučování sice nevychází z RVP ani ŠVP, ale pokud jste na praxi už byli (nebo právě jste) a tyto dva dokumenty jsou pro vás španělskou vesnicí, tak vám doporučuji do nich mrknout a přijít jim na kloub, protože je nemáme jen tak náhodou, jak se říká „pro srandu králíkům“.
O motivaci jsem psala v jednom z předešlých článků, takže se vám možná vybaví některá doporučení. Motivaci dělíme na vnější a vnitřní. Žáky motivujeme „zvnějšku“ – naším nastavením, činnostmi, které společně děláme, učivem, které předáváme a tím, jak ho předáváme. Je skvělé, když se tato vnější motivace, do které řadíme například odměny, tresty, nabídky a určité příkazy, promění v tu vnitřní, a žáci vidí smysl v tom, co dělají a mají čirou radost z učení, získávání nových znalostí a rozvoje dovedností. Doporučuji používat Bloomovu taxonomii. Určitě jste o ní už slyšeli, ale možná ji ještě neviděli či nepoužili v praxi. Ráda podle ní sestavuji určité úkoly a používám aktivní slovesa. Na samém vrcholu této pyramidy se nachází úkoly nejvyšší kognitivní náročnosti, při kterých žáci uplatňují svou kreativitu a osobitost. Je potřeba, aby jim žáci věnovali svou plnou pozornost a vytěžili ze sebe maximum.
Je pozoruhodné, jak se různé třídy staví k použití online her a podobných nástrojů ve výuce. Jedna třída je na tyto aktivity natěšená a bez telefonu je jako bez ruky, jiná na to reaguje lhostejně, je jí takřka jedno, co se bude dít, a další je už přímo otrávená, když nějaký učitel využije některou z online aktivit. Čím to je? Rozhodně tím, jak daní učitelé s těmito nástroji pracují. Zda je dávají „za odměnu“, když budou žáci celou hodinu pilně pracovat nebo je do hodin včlení jen „když vyzbyde čas“ apod. Používáme je často a poslouží nám – jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Takže je používejme, ale smysluplně a konzistentně, ano?
Hlavně v klidu. To je rada č. 1 – Nenechme se vyvést z míry. Probíráme právě náš oblíbený tematický okruh, a opravdu jsme si dali záležet na přípravě. Udělali jsme zkrátka vše, co jsme mohli, ale stejně to nestačilo… stejně jsme žáky nezvládli vtáhnout do tématu? Nevadí. Třeba byla ten den špatná konstelace hvězd, třeba psali hodinu předtím těžkou písemku a na naši hodinu prostě neměli chuť a energii.
V březnu jsem se účastnila online kurzu „Wellbeing v praxi“ od Učíme společně. Určitě to nebyl jejich poslední kurz na toto téma, takže doporučuji sledovat. Odnáším si z něj, že je někdy potřeba zpomalit. Občas máme závratné tempo a naši žáci nestihnou včas na náš vlak naskočit. Vytvořme jim příjemné prostředí, ve kterém se nebudou bát promluvit a spolupracovat – až tehdy v tom uvidí smysl, a vše se jim propojí.
Užívejme si první jarní dny a načerpejme sílu ze sluníčka a předejme ji dál!
Nela Merva
Letos potřetí se účastní přes padesát dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí Letní školy doučování. V prostorách Masarykovy univerzity mají na programu výuku, pohybové hry a kreativní aktivity.
Ano, název tohoto článku začíná na slovo, které v poslední době vidíme všude. (Mám obavy, že na mě vyskočí i z lednice.) Wellbeing může pro každého znamenat něco jiného. V čem ho vidíte vy? Já ho spatřuji především v psychické pohodě, pocitu bezpečí a ve sdílení. A o vzájemném sdílení bude tento článek.
