To zní trochu filozoficky, což? A přitom vám chci jen povyprávět něco o cestování a o tom, jak mi cestování pomáhá víc poznávat sám sebe. Spoiler: je to lepší než kdejaký seberozvojový kurz!
Cestuje dnes kde kdo. Někdo do zahraničí jede za odpočinkem, někdo za poznáním, někdo za jídlem či dobrodružstvím. Způsobů, jak cestování pojmout je taktéž nespočet, můžete si koupit all-inclusive pobyt v hotelu, vyrazit na cesty v dodávce, nebo couchsurfovat napříč všemi možnými státy. Specifickou formou je ale stopování. Postavit se ke krajnici a mávat na auta se může jevit jako banální a nezáživná záležitost. A přesto mě tahle forma cestování přirostla k srdci. Pokusím se vám v krátkosti představit proč.
Se stopováním jsem začal již na střední škole, byť to byly stopy dosti krátké a vnitrostátní. Nedobrovolně jsem dokonce stopoval i na vlastní maturitu, když mi ujel autobus. V posledních třech letech jsem ale mimo stopů po Česku navštívil například Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Skotsko či Kypr. I samotné stopování může vypadat různě, já jsem průkopníkem té „nejlehčí“ varianty. Proč nejlehčí? Protože mám s sebou jen malý batoh s karimatkou a spacákem, pár základních věcí a chuť objevovat. Nedávám si žádný konkrétní a jasný cíl, kam kdy potřebuji dojet, nebo co potřebuji v dané lokalitě vidět. Bez stanu, bez vařiče, bez tlaku na čas se nechávám vést cestou samotnou.
Když tedy mluvím o „nejlehčí“ variantě, nemám tím na mysli jednoduchost, nýbrž odlehčenost fyzickou i psychickou. Jednoduché to ovšem tak úplně není, naopak, jde o dobrovolné vystavení se značnému nekomfortu a nejistotě. Nikdy nevíte, jak daleko se dostanete, koho potkáte, kde budete spát a zda vám v noci nebude zima. Spoustu věcí člověk může vyřešit dobrým vybavením či plánováním, já se toho ale do určité míry dobrovolně vzdávám. Teprve za hranicí jistot a komfortu totiž prožívám to, do čeho jsem se ve stopování tak zamiloval. Mám tak za sebou již spaní pod mostem, na staveništi, ale naopak i na soukromé luxusní pláži či ve voňavém seníku. Zažil jsem počasí přehorké, ale také jsem nejednou promokl na kost.
Věřím, že ne pro všechny to může znít lákavě, já ale na těchto cestách objevuji úplně odlišné prožívání reality, než jsem ze svého studijně-pracovního života zvyklý. Kalendář plný naplánovaných povinností neexistuje, čas se zpomalí, z pětidenní cesty máte tolik vjemů a zážitků, že se vyrovnají měsíci „normálního“ života. Plnotučnost takových dnů mi dává také možnost zjišťovat, kým vlastně jsem, když na mě není kladen žádný tlak na výkon. Jaké je mé přirozené životní tempo? Chci se spíš kochat na pláži a podřimovat ve stínu středomořských borovic, nebo zažívat trochu adrenalinu a dát si do těla při hajkování?
V tomhle se pro mě ve stopování skrývá neskutečná životní magie. Je toho ale samozřejmě mnohem víc. Někdy stopování řádně otestuje vaši trpělivost, to, zda dokážete zůstat pozitivně naladění i po čtyřech hodinách marných pokusů o zastavení auta na okraji nákupního střediska ve Villachu. Někdy je to skutečná zábava, když člověk objevuje místní. Laskavost lidí mě nepřestane překvapovat. Zde selfie s papájou, kterou jsme dostali hned na prvním stopu na Kypru. Krásné přivítání!
Jazykové a kulturní zvláštnosti (těch mám celou sbírku!), stejně jako originální pochutiny pevné i tekuté. Nepřestane mě bavit setkávání s lidmi, kteří nezřídka překvapí ochotou a laskavostí. Posledně jsme na stopu po Kypru dostali hned od prvního řidiče obrovskou papáju, jiný vás zase pozve k sobě domů na vaječinu a grepovou pálenku, někdy dokonce dostanete i nabídku na mezinárodní spolupráci v realitním byznysu. Cestování – a stopování obzvlášť – je také úžasným prostorem pro poznání svého spolucestujícího druha/družky. Společné sdílení tak velké nejistoty a svobody vám během pár dní ukáže, jak ten druhý funguje mnohem lépe než dva měsíce společného bydlení. Proto jsem taky svou přítelkyni na stop vzal co nejdříve, abych si ji vyzkoušel. Doufám, že to teď nečte… :D
Co říci závěrem? Inu, stopování asi není pro každého, ale pokud cítíte, že vás to alespoň trochu volá, nečekejte a pojďte do toho. Nebojte se nekomfortu, vždyť teprve za hranicí našeho pohodlí se můžeme objevovat a rozvíjet. Zdravá míra opatrnosti je samosebou namístě, nenavádím k podnikání neuvážených rizik. Když se do toho ale přeci jen pustíte, objevíte krásu a rozmanitost, volnost a svobodu, skromnost a vděk. A k tomuhle všemu potřebujete dva týdny dovolené, našetřené desetitisíce a skvělé vybavení. Stačí prodloužený víkend, pár stovek, batůžek a chuť vydat se neznámu. A nemusíte ani hned do Portugalska, nezapomenutelný může být i výlet na Lipno :)
Tak cestám zdar!
Autor: Štěpán Jati (student 2. ročníku nMgr. sociální pedagogika a volný čas)
V dnešní době mít spoustu předsudků a stereotypů k určité skupině obyvatelstva není in. Ghettofest, který se každoročně vrací do ulic brněnského Bronxu, přináší propojení odlišných kulturních světů. A to vše pomocí hudby tance a bezpředsudečné zábavy. V následujících řádcích se vracíme k minulému ročníku, abychom vás tímto pozvali na ročník následující, který se bude konat 7. června 2025.
Studium za hranicemi není jen o přednáškách, ale také o objevování různorodých kultur, nových přístupů ke vzdělávání a o osobním růstu. Naši studující sdílejí své zážitky z podzimního semestru 2024, který tráví na zahraničních stážích po celé Evropě i za jejími hranicemi. Jaké je studium v Norsku, Itálii, USA nebo Španělsku? A co je nejvíce obohatilo? Přečtěte si jejich příběhy!
