Napříč ročníky studia sociální pedagogiky se studenti denního i kombinovaného studia setkávají s předmětem projektování.Seznamují se s ním skrze plánování, realizaci a medializaci, spolupracují v nových týmech a ve vodách fundraisingu oslovují možné sponzory. Dnes je na řadě projekt, který si klade za cíl přiblížit žákům 2. stupně ZŠ znalosti a dovednosti, které jsou nejen potřebné v praktickém životě, ale zároveň je členové realizačního týmu vnímali jako chybějící nebo nedostatečně ukotvené během jejich vlastní povinné školní docházky. Projekt, který dnes představujeme, shrnují členové týmu následujícími slovy: škola, jednoduchost, hravost, důležitost a přesah.
Projekt: 7 chybějících
Autoři projektu: Anežka Hofmannová, Adéla Růžková, David Rys, Josef Martinovský, Kristýna Dosedělová
Projektový tým si zvolil vcelku velké sousto, nosnou myšlenku totiž netvoří jen jedno, ale hned sedm témat. Členové se potýkali s pocitem, že se na mnoha českých školách nedostává prostoru určitým tématům ve výuce, která by ale naopak měla mít podstatné místo. Sice jde o průřezová témata RVP, ale na mnoha školách jejich hloubka zkrátka chybí. A ,,sedmi chybějícími” jsou pro tento tým: finanční gramotnost, sexuální výchova, problematika sociálních sítí, závislosti, duševní hygiena, sociálně-emoční výchova, zájmy a budoucnost. Některá témata jsou na školách dle týmu stále probírána pouze okrajově, a proto je dle nich třeba myslet na ně v souvislosti s budoucím životem žáků. S touto nosnou myšlenkou tak přišel David s Anežkou a svým nápadem strhli i další přátele. Nakonec tak vznikl pětičlenný tým složený zejména z přátel, což například David vnímá zpětně jako ne zcela šťastnou volbu. Sestavení základního týmu nebylo údajně moc dobré, protože práce v daném složení příliš nefungovala a některým členům nevyhovovala. Týmu se však podařilo rozdělení průřezových témat, kdy každý zpracoval téma jemu blízké, díky čemuž nebyla samotná příprava nijak složitá. Před samotnou lekcí vždy proběhla společná schůzka, kde si členové představili svoje přípravy a vyjádřili se k případným úpravám. Co se týče pomůcek na lekce, většinou stačily papíry, fixy drobnosti, které nebyly nikterak nákladné ani složité. Obtížné bylo, aby se všichni členové u schůzek sešli, měli čas a soustředili se na to, což bylo velmi náročné.
Místem pro realizaci se stala ZŠ Šlapanice u Brna, kterou si tým vybral na základě známosti se sociální pedagožkou působící v této škole. Po e-mailové korespondenci proběhla návštěva školy a organizační schůzka. Spolupráci a komunikaci se školou vnímá tým jako podstatnou část toho, proč se realizace projektu vydařila.
Pro Davida bylo například překvapením, že mnoho dětí neumí napsat dopis. I proto si řekl, že je potřeba otevírat i taková témata a učit děti i těmto dovednostem. Zároveň si ale David po realizaci a zpětné vazbě uvědomil, že vše dělali správně a nejlépe, jak mohli.
Zpětná vazba byla více než pozitivní, děti se skutečně něco naučily, získaly zkušenosti, zažily zábavu i ponaučení a především v sobě probudily zájem o daná témata, což bylo hlavním cílem. Nelze tvrdit, že by lekce změnily svět, ale každý zúčastněný si z nich něco odnesl, což v podstatě změnilo alespoň malou část světa.
Projekt s sebou nese potenciál například v podobě sepsání metodik programu, instagramového účtu s pedagogickým a osobnostním přesahem a případné realizace na dalších základních školách.
,,Myslím si, že děti by měly být více připraveny na to, s čím se v životě setkají.”
Kristýna Dosedělová
Autor článku: Linda Kselíková
Může být vzájemné poznávání kultur i zábava? “Operace” prováděné týmem projektu #SCZUK dokládají, že je to rozhodně možné. Za naší aktivitou stála původně myšlenka, aby se na Masarykově univerzitě cítili nově příchozí studující z Ukrajiny jako doma.
Jak může osobní příběh změnit náš pohled na vzdělávání? Živá knihovna, která proběhla v Patio, nabídla jedinečnou příležitost poslechnout si příběhy queer lidí a zamyslet se nad inkluzí ve školách.
