Očima studentů: Sněhuláci, sněženky, machři a snowboarďáci na Pradědu aneb reportáž ze zimního kurzu.
Aneb jak dát akci takový název, aby studenti očekávali všechno, jen ne klasický lyžařský kurz. I letos vyrazil první ročník na Zimní kurz, jak to probíhalo se dočtete v našem článku.
Vyhlídky na sníh. Jsou v nedohlednu (?)
Sychravá neděle 3. února 2019, přicházím na sraz za naší fakultou. V pravé ruce svírám běžky a kapuci mi skrápí déšť. Vyhlídky na kvalitní zimní sport jsou v nedohlednu. Více optimismu by se snad našlo i v Pandořině skříňce. Tato nálada ale není hodna SocPeda! Proto se již brzy s nadšením hrneme do autobusu. Směr: sever Moravy. Po několika hodinách jízdy jsme téměř na místě. Nadšeně konstatuji, že sněhem se tu rozhodně nešetřilo. Nejtěžší věci cpeme do rolby a se zbytkem kráčíme po svých. Míjíme svahy a mnozí z nás se těší, až je pokoří. Po několika minutách konečně vstupujeme do Barborky – naší chaty, kde v rekordním čase obsazujeme pokoje, abychom se brzy mohli vrhnout na kvalitní, nám zatím neznámý program. Program historických výročí – historických smylníků, které se budou prolínat celým týdnem. K tomu směřovala i nejvýraznější část tématu a to bylo každovečerní zakončení krátkou scénkou v podání našich lektorů. Nesrozumitelné scénky s matoucí pantomimou a zavádějícími kostýmy vždy obsahovaly nějaká vodítka, podle kterých jsme jako diváci mohli přijít na to, o jakou událost se jedná. Své tipy, kde se mimo jiné objevovaly věci jako výročí založení pivovaru Staropramen, nebo založení Červeného kříže, jsme mohli celou noc házet do krabičky s příhodným názvem “IS-odevzdávárna”.
Prozkoumáváme blízké okolí na běžkách, lyžích, snowboardech ...
Následující dny se pak z většiny nesou ve sportovním duchu. Naše rozdělení na sněhuláky, sněženky, machry a snowboarďáky nám umožňovalo individuální přístup lektorů a lektorek při práci ve zdokonalování našich technik.
Vedle ostřílených (s)jezdců se každý den vydává na průzkum okolí i malá skupina běžkařů. Od zdolávání kopců na lyžích si s nimi jedeme odpočinout na celodenní běžkovýlet na Červenohorské sedlo vzdálené dobrých 12 kilometrů. Naši skupinu vedli ostřílení lektoři Veru Nýdrlová a Dušan Klapko. V půlce cesty jsme doplnili energii česnečkou, borůvkovými knedlíky a pokračovali dál v cestě - kochat se výhledy.
Sněžnice, bezpečnost, zábava a rodinná atmosféra
Dalším zážitkem v tomto týdnu byl výlet na sněžnicích údolím Bílé Opavy. Zamrzlé vodopády a úzké ledové stezky, kterými nás provedl matador Petr Soják, byly spolu se zastávkou v Karlově studánce příjemným zpestřením celého týdne.
Zdokonalování našich schopností spočívalo i v oblasti bezpečnosti. Proto jsme jedno celé odpoledne strávili nácvikem lavinové bezpečnosti, na kterou nikdo z nás nezapomene. Jejím vrcholem totiž byla i praktická část, a to vykopání dvou statečných lektorů Dejva a Markét z “laviny”, které bylo součástí večerního programu. Samozřejmě jsme dopředu nic nevěděli. Aneb zážitková pedagogika v praxi.
A jelikož si po učení a výkonu musí každý odpočinout, za zpěvu a zvuku kytary jsme mohli jeden večer strávit přímo na Pradědu, kde nás navštívil i samotný pan děkan. Rodinnou atmosféru doplnil i příjezd studentů druhého ročníku. Závěrečný den jsme zakončili maškarním lyžováním. Na svahu se projížděl slon, smrtka, Pikachu, nebo kovbojové a to se jen tak často nevidí. Tímto jsme uzavřeli náš výlet do hor, kde jsme získali teoretické poznatky, ale především praktické zkušenosti a vyzkoušeli si spoustu nových věcí. A hlavně jsme získali zážitky.
Vojtěch Dobeš, student 1. ročníku bakalářského studia
Může být vzájemné poznávání kultur i zábava? “Operace” prováděné týmem projektu #SCZUK dokládají, že je to rozhodně možné. Za naší aktivitou stála původně myšlenka, aby se na Masarykově univerzitě cítili nově příchozí studující z Ukrajiny jako doma.
Jak může osobní příběh změnit náš pohled na vzdělávání? Živá knihovna, která proběhla v Patio, nabídla jedinečnou příležitost poslechnout si příběhy queer lidí a zamyslet se nad inkluzí ve školách.
