Reflexe studenta: Na praxi v nízkoprahu

Studenti absolvují na závěr bakalářského prezenčního studia výběrovou praxi, která trvá souvisle 4 týdny v konkrétním vybraném zařízení a završuje dosavadní zkušenosti a znalosti budoucích absolventů. Praxe je často spojena i s tvorbou bakalářské práce, neboť právě na této praxi mohou studenti mapovat terén svého budoucího výzkumu.

Jedním z praktikantů byl i Petr Matulka, který po absolvování studia našel své profesní uplatnění v nízkoprahovém klubu v Brně. Máte možnost nahlédnout do jeho reflexe z působení na praxi.

4. 1. 2019

Během měsíců srpna a září jsem absolvoval svou výběrovou pedagogickou praxi v nízkoprahovém zařízení Klub Čas Tišnov, kde jsem měl jedinečnou možnost vyzkoušet si práci s dětmi a mladými lidmi v krizových situacích, do kterých je přivedl život. Již z dřívějška mám zkušenosti s praktickou činností v nízkoprahových centrech v Brně, kam jsem chodil pomáhat jako dobrovolník. Doposud jsem však neměl šanci být do jedné instituce zařazen na delší dobu, docházet pravidelně a věnovat se tedy situacím v klubu více do hloubky.  V zařízení jsem strávil celkem 20 pracovní dní, kdy jsem během své měsíční praxe mohl nahlédnout do fungování a organizace jednoho konkrétního nízkoprahového centra a stal se tak prakticky na tuto dobu zaměstnancem klubu nebo přinejmenším plnil jeho roli. 

Do klubu jsem přišel nový a znal jsem se osobně jen s několika dalšími zaměstnanci nízkoprahového zařízení. Pro seznámení s klienty mi hodně pomohlo, že jsem se hned ze začátku srpna zúčastnil jednoho klubového výjezdu do přírody s přespáním, kde jsem se potkal už se značnou částí dětí docházejících pravidelně do klubu jak v Lomnici, tak v Tišnově. Seznámit se s klienty nebylo pro mě nic náročného. Většina z nich byla sama od sebe dost otevřená a komunikativní, ani já sám nemám problém jednoduše s dětmi v tomto věku navázat kontakt. Hned mi bylo jasné, že většina klientů je hodně divokých, což mě však vůbec nepřekvapilo a není to věc, ze které bych měl strach při své práci. Mírné obavy jsem měl pouze z očekávaných řešení náročnějších nepříjemných situací.  

S dětmi z klubu bylo všechno v pořádku. Po většinu času mých praxí vládla příjemná atmosféra. Většina klientů byla komunikativní a sdílná. Spousta dětí i jevila velký zájem o mou přítomnost, když si všimla mezi pracovníky někoho nového a často tak jejich pozornost směřovala ke mně. Za to jsem byl opravdu rád, jelikož jsem se již nemusel vůbec obávat nějakého nepřijetí z jejich strany. Potkával jsem se však i s náročnějšími situacemi. Klienti z klubu pracují velmi často s velkým množství komplikovaných životních problémů zároveň a není tak vůbec nepřirozené, když se jejich nálada změní z minuty na minutu, z vteřiny na vteřinu. Běžně se tak stávalo, že v půlce příjemné diskuze se náhle změnila atmosféra celé debaty, protože se dotkla například některých nepříjemných témat pro konkrétního člověka, nebo toho prostě už na něj ten den bylo dost. Taky sem tam někdo přišel se špatnou náladou už na klub a šířil a přenášel nepříjemné tlaky i na další. Ze začátku jsem moc netušil, jak s těmito problémy pracovat nebo jak v takových situacích jednat. Naštěstí jsem vždy byl na směně s někým, kdo už pracuje v klubu déle a byl dostatečně dobře připraven na to, jak danou situaci řešit nebo byl ochotný poradit.

Postupem času jsem však pochopil a uvědomil si, že na tom nic není. Na klienty není vhodné být v tento moment zlý nebo sám působit nevyrovnaně. Důležité je vždy s klidem řešit danou situaci, ideálně tou nejracionálnější cestou, jak nám to aktuálně připadne nejvhodnější. Můžeme také vždycky počítat s tím, že ať jsme klienty vnímáni jako „kamarádi z klubu“, kteří jsou ochotní pomoc v krizi, cítí k nám stále určitý pozitivní respekt.

Opět se mi tedy vyplatilo působit v praxi jako pedagog s kamarádskou tváří… nebo jako kamarád s pedagogickou tváří? Každopádně na konci své praxe už jsem neměl strach z žádných nepříjemných situací, které by eventuálně mohly nastat v klubu a dokázal jsem tak být připraven vše řešit s klidnou hlavou, jak to nejlépe sám umím.

Petr Matulka, nyní student navazujícího magisterského studia

Více článků

Přehled všech článků